Předchůdcem vranovského zámku byl hrad, který představoval důležitou součást podyjské obranné soustavy. Na stejném místě pak nechal koncem 17. století rod Althanů vybudovat nádherné barokní sídlo, jehož nejcennější části projektoval vynikající rakouský architekt J. B. Fischer z Erlachu. Dominantou areálu je vedle kaple Nejsvětější Trojice zejména umělecky mimořádně hodnotný sál předků, prohlídková trasa dokumentuje kulturu šlechtického bydlení konce 18. a celého 19. století.

Zámek Vranov nad Dyjí patří k nejpozoruhodnějším stavbám středoevropského baroka. Vznikl přestavbou ze starého románsko gotického hradu, poprvé připomínaného jako zeměpanská pohraniční pevnost k roku 1100. Z něho si podržel dvě hranolové věže, část hradeb a budovy tak zvaného předhradí. Současnou podobu mu vtiskli po ničivém požáru v roce 1665 hrabata z Althannu. Ti na sklonku 17. století - podle projektu císařského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu - nejdříve postavili a vyzdobili impozantní sál předků, dominující zdejší členité krajině a výtvarně umocňující její osobitý půvab. Vzápětí vybudovali zámeckou kapli Nejsvětější Trojice jako jeho ideovou protiváhu. V 18. století pak přestavbu završili obytnými budovami čestného dvora. Zámek pak získali polští Mniszkové, kteří přivedli k rozkvětu proslulý vranovský závod na výrobu kameniny. S nimi spříznění Stadničtí drželi zámek Vranov nad Dyjí až do počátku druhé světové války. Ten je dnes jako národní kulturní památka v péči státu.